Tak tento layout možná ještě pamatuje první let na měsíc :)), ne, samozřejmě to zveličuji, ale opravdu je to jeden z nejstarších, co jsem ve složce měla. Určitě má tak rok. Dělala jsem ho na počest mého psa(v té době kdosi žádal nějaký layout o psech a mě napadlo prostě použít naši Barunu). Ano, mám bígla. Jmenuje se Bára, v zimě jí budou tři roky. Je to pěkně vyčůraná mrcha, ale je naprosto k sežrání. Je to hrozně živý pes a když myslím živý, tak opravdu extrémně živý, bíglové jsou tímto pověstní, žádný pes se jim v tomto nemůže rovnat, protože opravdu vymýšlí kraviny a každou chvíli uvažují nad tím, co tentokrát ukrást, aby paničku pořádně nasrali :), co zničit, co vyvést, čím ji vytočit. Oni to vyloženě dělají naschvál a ačkoliv rozumí pokynům a rozumí povelům, vždycky, když po nich něco chcete a jím se zrovna nechce(což je asi vždy, když jim za to nedáte maso nebo z toho oni nevyjdou jako ti, kteří nad vámi vyhráli), tak na vás čumí tak prozíravým pohledem, který jasně říká: "Víš, co mi můžeš! Já si stejně udělám to, co chci já!"

Jsou to hrozně chytrá plemena a ne nadarmo se používají jako lovečtí psi. Ale bígl neuznává autoritu, poněvadž on sám si je svou vlastní autoritou. 

Kdo nikdy neměl tu čest s tímto psem, nepochopí, protože to se musí zažít. Pak teprve uvěří. Tohle plemeno může chovat jen trpělivý chovatel. Pokud jej necháte samotné v bytě, rozlučte se s nábytkem, prádlem, vším, co mu přijde do cesty. 

Já naši Báru naučila povely jako sednout, lehnout, dej pac - dej druhou, štěkni, vyskoč, přines a tak dále... ale... myslíte si, že je pitomá jak troky, protože vaše povely absolutně ignoruje, když však máte po ruce nejlépe nějaký kus flákoty, pak vám dojde, že všemu rozumí perfektně, protože vám v tu ránu předvede takové divadlo, že se hned práskne. A jelikož je nedočkavá, ještě, než stačíte říct, co chcete, vecpe vám bez povelu obě packy do klína, provede sedo-leh, zaštěká přitom a pak samozřejmě hned čeká odměnu. 

Je to strašná fajnovka. Pokud na zemi neleží minimálně pěticentimetrová podestýlka, péřová peřina a kožešina k tomu, tak si na zem nelehne. Běda, kdyby to mělo být jen holé lehátko nebo nedej bože zem, taková drzost! Co ji máme, pomalu jsem ji neviděla ležet jenom v trávě. No, viděla, ale to jen výjimečně. Naše "Kleopatra", jak jí přezdívám, totiž musí mít absolutní komfort a všichni jsou ji povinni obskakovat. 

Tak to by bylo k té naší dračici. Fotografie jsou tudíž mým dílem(spíš naším rodinným), tudíž si na tento layout upírám dvojnásobná autorská práva. 

Jako bonus to, co vždy. Viz. dole a v textu.